Americká trojhlavá rusofóbní saň: Brzeźiński, Albrightová, McCain.
Moskva - prominentní jugoslávský a srbský diplomat, bývalý velvyslanec Jugoslávie v Ruské federaci, Borislav Miloševič, poskytl rozhovor vlivnému moskevskému týdeníku Odnako.
„Fakta“ zveřejnila druhou část tohoto interview:
Myslíte si i vy, že by Rusko chtěli rozkouskovat jako Jugoslávii, kdyby nemělo žádné jaderné zbraně a potenciál jaderného odstrašování?
„Brzeźiński, Albrightová, McCain opakovaně prohlásili, že by se Rusko mělo o své nerostné bohatství podělit s ostatními. McCain nedávno mazaně řekl, že libyjští "rebelové" by měli být inspirací pro Rusko a Čínu! Takže usilování o rozdrobení Ruska a zmocnění se jeho nerostných a dalších bohatství se odehrává, jak se říká, přímo před našima očima. Pokud Rusko nebude řešit své demografické problémy, pokud nerozvine svoji vědeckou základnu a průmysl, pokud připustí snížení svých obranných schopností a vojenského potenciálu (a takové tendence bohužel existují), pak nesmíme ztrácet ze zřetele možnost rozložení jeho obrovského území.
Myslíte si, že současné vystupňování hrozby války by bylo možné, kdyby existoval SSSR?
„SSSR byl globální odstrašující faktor, který nutil USA zdržet se takové hegemonické politiky, jakou vedou dnes, když nenarážejí na odpor. Je velmi nebezpečná politika ovládání světa, kterou vedou Spojené státy se svými spojenci. Pravda, nemá žádný vliv na Čínu nebo Rusko, ale tento nový imperialismus ohrožuje mezinárodní stabilitu a zvyšuje problémy v různých koutech světa. Zítra možná vypuknou nové dobyvačné války. Není to jen na Blízkém východě, v Sýrii, ale i v post-sovětském prostoru – připravuje se půda pro boj proti Íránu. Zdá se, že novým válečným otřesům se nelze vyhnout. Připomíná to situaci před druhou světovou válkou.
Jak to zastavit? Američané našli univerzální klíč - "oranžovo-banánové" revoluce - pro svržení nepříjemných hlav států, obvykle oslabených. Pak k moci přivedou svého člověka, zpravidla slabého a omezeného – typy podobné jako Juščenko, Timošenková a Saakašvili – posluhovačů amerického ministerstva zahraničí. Je lék proti takové infekci?
„To je, jak vy říkáte, klíč - strategie a ideologie "demokratizace" a "lidských práv", které se po desetiletí používá jako zbraň západních států v boji za překreslování světa. Historicky, tyto "revoluce" vypadly z "třetího koše" Helsinského závěrečného aktu z roku 1975. Hlavním důvodem, proč sovětské vedení přijalo účast na práci Helsinského závěrečného aktu, byla snaha udržet poválečné hranice v Evropě de jure. Po roce 1945 Sovětský svaz se ve skutečnosti stal supervelmocí, a to zejména po vzniku jaderné parity se Spojenými státy. Hranice v Evropě v podstatě zaručovala sovětská vojenská síla, která poněkud předčila Západ v konvenčních zbraních a v počtu ozbrojených sil v Evropě. Dnes je situace zcela odlišná, protože Rusko v Evropě v klasických zbraních zaostává za silami NATO.
Takzvaný první koš (první část) Helsinské smlouvy předpokládala, mimo jiné, nedotknutelnost hranic v Evropě, což zahrnovalo i uznání Německé demokratické republiky. Pro SSSR to bylo nejdůležitější. To bylo velmi důležité pro bývalou Jugoslávii. Nevěřila na nedotknutelnost svých hranic s Itálií, protože ty byly výsledkem druhé světové války. V této souvislosti: separatisté na Kosovu už v šedesátých letech „vyznačili“ svoje pozice a územní nároky.
„Třetí koš“, ve kterém byla hlavním „lidská práva“, obsahoval všechno, co vnášelo nestabilitu do ideologické podstaty sovětské politiky a činilo SSSR zranitelným v ideologických otázkách.
Dnes je všem jasné, že "třetí koš" z Helsinek se skutečně stal "prvním". Obsah tohoto "koše" - priority lidských práv a otevřenost společností světu - zrušil poválečný status quo, který byl v "prvním koši", a který to měl zajistit. Všechny ty "obarvené" revoluce "vyšly" z "třetího koše". Na tom byly založeny.
Pod dodržováním lidských práv se rozuměl i monitoring, který podle názoru Západu neznamenal zasahování do vnitřních záležitostí země. A od toho k podpoře opozičních hnutí je už jen krok. Technologie "barevných" revolucí jsou vyvinuté a vylepšené metody vtažení početných lidových mas do velkých pouličních demonstrací a podobně. Pokud jde o vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, stačí příklad Jugoslávie: struktury OBSE se staly nástrojem realizace "demokratických procesů", ale ve skutečnosti je to jen zásah do vnitřních záležitostí mnoha zemí. Takzvané nevládní organizace jsou zpravidla jen prostředky k dosažení cizích zájmů a vlivů, jsou financovány ze zahraničí a otevřeně pracují pro své šéfy.
Mise OBSE v Jugoslávii koncem roku 1998 pod vedením amerického diplomata Wolkera, byla fakticky špionážní organizací a EULEX, mise Evropské unie na Kosovu, která v současnosti protiprávně vystřídala misi OSN (UNMIK) má sice formálně neutrální právní status, ale fakticky pracuje na vytvoření nového albánského státu na území Srbska.
Souhlasíte, že proces zničení Jugoslávie začal, tak jak to viděl váš bratr, po znovusjednocení Německa? Slobodan Milošević již v roce 1993 v rozhovoru pro list Pravda řekl: „Německo začalo s trestáním vítězů druhé světové války. V německo-katolickém zájmu je nejen zničení naší (Jugoslávie) ale i vaší (SSSR) země, a aby se u nás i u vás prolila krev.
Samozřejmě, že to byly a jsou geopolitické zájmy Německa, Vatikánu a především Spojených států, které našly své vyjádření v násilném přetvoření Balkánu. Německo toužilo po revanši, snažilo se proniknout do Středozemí a podporovalo odtržení Chorvatska. V 80. letech budoucí prezident Chorvatska Franjo Tudjman tajně cestoval do Německa, už tehdy byly učiněny některé kroky k odtržení Chorvatska od Jugoslávie. V letech 1977 a 1978 se v Německu konala neformální setkání, na kterých se hovořilo o přetvoření naší země. Karol Wojtyla, papež Jan Pavel II, ve svém prvním projevu na náměstí svatého Petra v Římě řekl: "Nebojte se, otevřete své hranice." Obracel se tehdy na východní Evropu, která v 90. letech vstoupila do NATO a EU a stala se jakýmsi "cordon sanitaire" mezi západní Evropou a Ruskem. Tak i Vatikán odehrál klíčovou úlohu v boření a rozvrácení Jugoslávie.
Co hrálo roli rozbušky v událostech v Jugoslávii?
Existovaly národnostní rozpory. Ale rozhodující úlohu sehrály vnější vlivy. Jugoslávie byla zničena v letech 1991-2, kdy z ní odešly Slovinsko a Chorvatsko. Nicméně, v prvních dnech ledna 1992 Německo stejně jako Vatikán pobízely celé Evropské společenství, aby uznalo jejich státní nezávislost, i když některé země, například Francie, varovaly, že by se věc neměla uspěchat. V bývalé Jugoslávii zůstaly ještě čtyři další státy - Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Makedonie. Bylo dosaženo dohody s Bosnou a Hercegovinou (někdy se jí říká "malá Jugoslávie", protože zde žijí tři národy, tři společenství - srbské, chorvatské a muslimské) o spojení se Srbskem, což znamenalo, že Jugoslávie by mohla být zachována (bez Slovinska a Chorvatska). To předpokládal i "Cutileirův plán" (pojmenován podle autora – tehdejšího portugalského ministra zahraničních věcí). Bosenský vůdce Alija Izetbegović souhlasil, ale Spojené státy to nedovolily. Na nevyhnutelnost občanské války – jestli dojde k nucenému uznání bývalé jugoslávské republiky – varovali mnozí - Slobodan Milošević, Radovana Karadžić i francouzský prezident Francois Mitterrand.
Lord Carrington, předseda Mezinárodní konference pro bývalou Jugoslávii řekl 9. prosince 1991, že postoj Slobodana Miloševiće o Bosně a Hercegovině byl úplně jasný: „Pokud její nezávislost bude uznána bez toho, že by byla uzavřena dohoda tří národů (v BaH), stane se občanské válka nevyhnutelnou ...“ V okamžiku uznání Slovinska a Chorvatska nebyla podepsána dohoda mezi Srby, Muslimy a Chorvaty v bývalé BaH. Nebyla uzavřena proto, že si to nepřáli EU a papež Jan Pavel II. A tak v BaH vzplála občanská válka. Všechno začalo zabitím otce nevěsty na jedné srbské svatbě.
Potom, protože začala občanská válka v Bosně, byly na Jugoslávii uvaleny sankce. Rada bezpečnosti OSN v roce 1992 až 1995 přijala více než deset rezolucí, které buď zaváděly nové, nebo zpřísňovaly již zavedené sankce. Ani jedné se nepostavila Kozirevsko-Jelcinovská diplomacie.
Fakti.org / 18. 02. 2012 6:36, Kosovoonline, 26. února 2012